Zdeněk Burian ilustroval většinu knih pomocí techniky kvaše, což je stručně řečeno černá a bílá tempera, ale i tuš s bělobou malována na vlhký papír a po zaschnutí perfektně dodělávána. Jsou také kvaše s nádechem barevnosti (např. časopis Ozvěny z roku 1934 - 1936)
Na tuto techniku byl Zdeněk Burian specialista a opravdu si divák knihy nemohl na nic stěžovat. Nejlépe můžeme pozorovat jeho zdokonalování této techniky na ilustracích z roku 1940 - 1950, kde jsou detailnější a propracovanější než z období jeho začátku. Velikost těchto originálních kvašů se pohybuje cca od 10 do 60 cm.
Mnoho kreseb namaloval Zdeněk Burian také pomocí tuše, tzv."Perovka" kde je opravdu perfektně vidět každý detail. Dále můžeme vidět v některých knihách i kombinované techniky, kde je používána křída, pastel, běloba a tuš. Originální perokresby můžeme vidět ve velikosti od pěti centimetrů.
Techniku olejomalby a barevné tempery používal Zdeněk Burian především na obálky knih, které maloval na plátno, překližku a karton ve formátu cca 40 x 30 cm, ale i menší a větší.
Prehistorické olejomalby např. v ZOO Safari - Dvůr Králové nad Labem, jsou malovány na plátna ve velikém formátu z důvodu vědeckého cílení pod vedením profesorů, paleontologů, zoologů i geologů a také kvůli opravdu dokonalé reprodukci do všech knih o pravěku, kterými se Zdeněk Burian proslavil jak doma, tak i ve světě.
Nesmím opomenout "obyčejné" skici a studie, kterých Mistr vytvořil mnoho před namalováním konečného obrazu. Skic bylo tolik, že je Mistr používal i pro zátop ve svém krbu.
Kvašová ilustrace z knihy E. S. Vráze "V sedmém moři" - zajímavostí této ilustrace je podpis na druhé straně než je v knize. Vysvětlení této záhady je jednoduhé. Koncem šedesátých let Burian zapůjčil jistému Petru Sadeckému stovky ilustrací, který podpisy potají zaretušoval, ilustrace zastřihl, překreslil, orazil na zadní straně svým smyšleným razítkem R.P. Drake a emigroval i s ilustracemi 5. ledna 1967 do NSR, kde je vydával za svoje. Po zjištění tohoto podvodu, který byl spáchán i na ilustrátora Bimbu Konečného, nevěřili ilustrátoři jakého"hada" si hřáli na prsou, Sadeckého totiž brali za svého velice blízkého přítele. Po zahájení pátrání se většina originálů vrátila zpět a Burian je začal opravovat a opět signovat.
Většina menších ilustrací k jedné knize byla z důvodů šetření namalována spolu s dalšími na jeden karton velkého formátu kam se jich vešlo např. šest a pod každým obrázkem byl Zdeňkem Burianem napsán text z kapitoly kam obrázek patří. Málo kdy se proto podaří sehnat dva nebo více obrázků k jedné knize, protože mnoho archů se nedochovalo celých a ilustrace jsou každá někde jinde. Příkladem je tato ukázka dvou kvašů z knihy "Za zlatem do země Siouxů", které jsou uprostřed střiženy a každá pochází z jiného konce republiky.
